Eden a klam - 6.kapitola

Harry prospal několik dní, ale byl to zdravý spánek, při kterém sbíral síly, ne ono hrozné bezvědomí. Ron do něj dostal trochu vývaru a Harrymu se vracela barva do tváří.
Když se konečně probudil, cítil se mnohem lépe. Byl i docela v dobré náladě, ale přímo úměrně s tím, jak si uvědomoval, co se stalo, se jeho nálada zhoršovala. Na nočním stolku ležel malý zvonek s nápisem:
„Až se vzbudíš, zazvoň.“
Vzal zvonek do ruky a při té příležitosti se podíval na své dlaně, pořád byly hubené a bledé, ale už ztratily ten mrtvolný nádech, co ho tak děsil. Zazvonil a po chvíli do místnosti vešel Ron s velkým podnosem, na kterém ležela porcelánová miska, ze které se kouřilo. Harry si všimnul holsteru s pistolí u jeho pasu, ale nikde neviděl hůlku.
„Dobré ráno Harry, cítíš se už lépe?“ zeptal se starostlivě a odložil tác na noční stolek.
„Cítím se docela fajn, jenom potřebuju na záchod a jaksi…“ Harry zrudnul a zastyděl se za svou bezmocnost.
„Jasně, počkej, pomůžu ti, koupelna je přízemí,“ řekl Harryho nejlepší přítel a pomohl mu vstát.
I když Harrymu bylo lépe, rozhodně nebyl v pořádku. Opíral se o Rona, který ho pevně držel a těžkopádně poskakoval po jedné noze směrem ke dveřím. Jen cesta k nim ho naprosto vyčerpala. Ron ho vzal do náručí, byl překvapivě lehký a do koupelny jej odnesl. S kamarádovou pomocí vykonal Harry ranní hygienu, Ron ho odnesl zpět do postele a podal mu misku s oním kouřícím nápojem.
„To je nějaký lektvar?“ zeptal se Harry zvědavě.
„Dá se to tak říct,“ zasmál se Ron, „je to kuřecí vývar.“
Harry pomaličku usrkával horkou tekutinu. Pak něco napadlo „Rone, kde máš vlastně hůlku?“ zeptal se zvědavě.
„Já už to nedělám Harry,“ zašeptal Ron smutně.
„Co tím myslíš?“
„Přesně to co říkám, kouzla nedokázala zachránit mou rodinu, já jsem s jejich pomocí selhal při záchraně Hermiony a bez nich, by se nikdy Voldemort nedostal k moci!“ řekl Ron postupně zesilujícím hlasem.
„Nemůžeš z toho obviňovat magii jako takovou!!!“ rozkřikl se pro změnu Harry „A jak jsi vlastně dokázal…“
„A proč bych nemohl? Nemůžeš popřít, že mám pravdu. A jak jsem se o tebe staral? Kouzla udržující tě při životě, stejně jako kouzla na ochranu tohoto domu jsou ještě z doby, kdy byla Hermiona naživu,“ skočil mu Ron do řeči.
Harry se zachmuřil, vypadalo to, že ještě není všem katastrofám konec. Rozhodl se vypít pohár hořkosti až do dna.
„Řekni mi, jak proběhla bitva o Bradavice,“ řekl nezvykle tiše.
„To nebyla bitva Harry, to byl masakr. Bez tebe ztratila většina lidí odvahu a uprchla. Hrad bránilo jen několik učitelů, hrstka studentů a ubohé zbytky Brumbálovy armády a Fénixova řádu. Měli přesilu padesát na jednoho, po chvíli se jim podařilo prolomit bránu a pak už jsme neměli šanci. Bradavice padly během necelého dne. Voldemort je nezničil, ale udělal z nich školu na výuku černé magie,“ vyprávěl Ron smutně. Jediné místo, které kdy pro Harryho nazýval svým domovem, bylo takto znesvěceno. Mezi zuby drtil kletby a ruce pevně svíral v pěst. Ron ho tiše pozoroval.
„Víš Harry, zabít Ty-Víš-Koho ti asi nepomůžu, ale snad ti to aspoň ulehčím,“ řekl a vyběhl z místnosti nechávaje tam zmateného Harryho.
Po chvíli se vrátil, celý obalený pavučinami a táhnul obří dřevěnou bednu. Musela být velice těžká, protože měl problémy ji unést. Jeho oči se střetly s Harryho zvědavým pohledem a rázným pohybem bednu otevřel.

5. Kapitola || 7. Kapitola

epilogposlední bitvaRonKrev je sladkáProcitnutíGinnyKavárna6.kapitolaTak takhle jsem si návrat nepředstavovalHarry vs HarryŠokVeselé VánoceKonec